„Tři bratři“ je komplex tří domů v Rize postavených v období od 15. do 17. století. Patří mezi ně nejstarší známý dochovaný kamenný dům v Rize a budova s fasádou vycházející z kreseb Hanse Vredemana de Vries. Budovy jsou charakteristickými představiteli obytných domů hanzovních měst v oblasti Baltského moře. V průběhu staletí prošly změnami. Poslední změna se uskutečnila v padesátých letech 20. století pod vedením architekta Pēterise Saulītise. V rámci této obnovy byly do souboru domů zakomponovány části jiných zničených a zaniklých budov.

Během sovětské okupace Lotyšska byl tento komplex jednou z prvních památek, které byly renovovány podle filozofie a praxe památkové péče původně uplatňované v Lotyšské republice v meziválečném období. Tato filozofie, jejímž cílem je zachovat maximum historického materiálu, včetně přirozeného opotřebení, se i přes hrozby a tlaky ze strany sovětských okupantů stala základem i dalších projektů renovace. Místo hraje i nadále zásadní úlohu při ochraně kulturního dědictví v Lotyšsku, jelikož v jeho prostorách sídlí Výbor pro národní dědictví a Lotyšské muzeum architektury.

Zachování kulturního dědictví a koncepcí, které formovaly jeho působení, pomáhaly živit odpor proti ničení lotyšské kultury během sovětské okupace a udržovat vazbu s Evropou a hodnotu svobody v oné době. Centrem tohoto hnutí byl právě uvedený komplex budov Tři bratři.
Po vyhlášení nezávislosti v roce 1991 získala vysokou prioritu politika ochrany kulturního dědictví, která vycházela z evropských zásad v této oblasti. Tento trend pokračuje dodnes s tím, že nový rozměr politik ochrany kulturního dědictví je součástí dlouhodobé vize založené na příkladu ochrany historické Rigy před negativními dopady bezohledného hospodářského rozvoje. Komplex Tři bratři se tak stal symbolem systémů ochrany kulturního dědictví a jejich soft power v Evropě.