Areál uhelného dolu Bois du Cazier představuje svědectví o dělnické třídě a přistěhovalectví do Valonska (Belgie) ve 20. století. V roce 1956 se celý areál, od těžebních budov až po haldy, stal svědkem tragédie, během které zahynulo 262 osob dvanácti různých národností. Zatímco důlní činnost byla v roce 1967 ukončena, od roku 2002 je areál přebudován na muzeum zasvěcené uhelnému, železářskému a sklářskému průmyslu. Tato památka připomíná evropskou vlnu solidarity vyvolanou neštěstím z roku 1956, které bylo rovněž impulsem k vytvoření zdravotního a bezpečnostního orgánu v rámci Evropského společenství uhlí a oceli.

Více informací o výběru památky najdete ve zprávě panelu.