Archeologické naleziště Ostia Antica tvoří pozůstatky římského osídlení, které se původně rozkládalo v ústí řeky Tibery na západním pobřeží Itálie. V důsledku změn řečiště a pobřeží se pozůstatky nyní nacházejí zhruba 4 km od moře. Ostia byla založena v 6. století př. n. l., nejstarší opevnění však pocházejí ze 4. století. Hlavní úlohou tohoto sídla původně byla ochrana ústí řeky Tibery, ale později s výstavbou nového přístavu za vlády Claudia a Traiana se město rozvinulo v pulzující středisko obchodu, které se rozrostlo až za městské hradby. Jako hlavní římský přístav se Ostia stala v oblasti Středomoří místem velkého strategického a obchodního významu. Na konci 2. století n. l. město stále prosperovalo a mělo více než 50 000 obyvatel. Od poloviny 3. století n. l. nastal jeho úpadek, jelikož se pozornost říše přesunula na východ.

Archeologické naleziště Ostia Antica se nachází na místě, kde se čile obchodovalo a mísily se různé kultury a náboženství. Jako brána do Říma byla Ostia místem setkávání různých lidí, kteří žili v Římské říši, a místem s dalekosáhlým vlivem na pevnině, napříč Středomořím i ve vzdálenějších krajích. Důkazy o obchodu, výměnách a rozmanitém obyvatelstvu jsou zde viditelné dodnes na mozaikových podlahách, v archeologických památkách a náhrobních nápisech.