„Zdravljica“ je báseň, kterou v roce 1844 napsal slovinský básník France Prešeren. Vydána byla až v roce 1848 po zrušení cenzury v habsburské monarchii v rámci Jara národů. Báseň, napsaná ve slovinštině, měla vliv na vývoj slovinské identity a obecněji na prosazování svobody projevu. Přetrvávající význam básně se projevil v roce 1944, kdy partyzáni bojující proti nacismu a fašismu znovu otiskli její text, a v 80. letech a na začátku 90. let 20. století během období demokratizace vedoucí k nezávislosti Slovinska, kdy se Zdravljica zpívala při různých příležitostech.

V roce 1991 si nová Slovinská republika vybrala sedmou sloku básně za svou státní hymnu. V této sloce báseň vyjadřuje ideál mírového soužití všech národů. Citace z básně je vyražena na národní straně dvoueurové mince a během slovinského předsednictví EU v roce 2008 byla vyryta i do památníku vztyčeného před budovou Rady EU Justus Lipsius v Bruselu.

Zdravljica vypovídá o roku 1848 – Jaře národů neboli Roku revoluce, důležitém hnutí v evropské historii. Literatura psaná národním nebo menšinovým jazykem hrála při probouzení vlasteneckého cítění a vytváření požadavků na odstranění cenzury a práva na svobodu projevu důležitou roli v celé Evropě. Literární úspěchy autora básně Franceho Prešerena mají zásadní význam pro utváření slovinského národa prostřednictvím jazyka a literatury a báseň současně předává poselství mírového soužití mezi národy.

Díky svému pozitivnímu přijetí a rozšíření po celé Evropě prostřednictvím překladů do němčiny a skandinávských jazyků od 60. a 80. let. 19. století a do angličtiny a dalších jazyků od poloviny 20. století se báseň stala všeobecně známou. Báseň navíc podporuje myšlenku mezinárodního soužití, která se ve státních hymnách vyskytuje jen ojediněle.